Jdi na obsah Jdi na menu
 


zachování kroje - text

 

Stárkovský kroj ze Šlapanic

 

Podoba šlapanického kroje, jak ho známe dnes vychází z poloviny 19. století. Z běžného života se kroj začal vytrácet koncem 19. století a za jeho zachování vděčíme národopisným aktivitám šlapanických občanů.

Významným počinem bylo uspořádání Národopisné výstavky ve Šlapanicích v roce 1894. Na její organizaci se podíleli nejen místní občané ale i lidé z okolních obcí. Součástí výstavy bylo předvádění lidových zvyků. Šlapanická chasa předvedla hody, dívky předvedly tance královniček*. Dále byla předvedena šlapanická svatba, Ostatky a taky některé národní tance. Chasa z nedaleké obce Prace předvedla zvyk vedení krále. Po setmění byla vytrubována šlapanická koleda, při které pastýř obchází statky a vybírá výslužku. Ve výstavních prostorách si mohli návštěvníci prohlédnout kroje, nádobí a nářadí používané na venkově, zařízení venkovské světnice a taky vyšívané části krojů či jiné textilie. Autorkami výšivek byly ženy ze Šlapanic, Podolí. Kobylnic a Jiříkovic. Výstavka vzbudila velký ohlas a byla považována za velice úspěšnou.

V roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská. Do Prahy jela i krojovaná výprava ze Šlapanic a předvedla zde přespolní chasu na hodech (hody předváděla chasa z Troubska) a zúčastnila se slavnostního průvodu. Na výstavě bylo také prezentováno šlapanické Ostatkové právo .**

Stěžejní skutečností pro zachování kroje ze Šlapanic se stalo pořádání Šlapanických slavností. Iniciátorem byl Alois Pojzl, starosta Sokola, kulturní činovník, předseda Národní jednoty, školní rady spolku Náš domov, redakčního sboru Šlapanického zpravodaje a členem výboru muzea. První slavnosti nazvané „Sjezd rodáků a přátel ve Šlapanicích“ se uskutečnily 13. až 15. srpna 1932. Datum bylo vybráno tak, aby připadalo na svátek Nanebevzetí Panny Marie, jemuž  je zasvěcen kostel ve Šlapanicích a  dříve se v tomto termínu konávaly poutě.  Akce byla otevřena pro všechny zájemce a výtěžek byl využit na dobročinné účely. Důležitou složkou slavností mělo být zachovávání místních krojů, zvyků, písní a tanců. Tohoto se měly zhostit jubilující padesátníci, jímž byly slavnosti věnovány a kteří jako stárci předváděli místní folklor ve slavnostním programu. Součástí slavností byl i krojovaný průvod. Tradice krojovaného průvodu a folklorního odpoledne se dodržuje i v dnešní době.První ročník slavností měl velký ohlas a pro velký úspěch se slavnosti opakovaly i v dalších letech. Pro účely organizování slavností byl založen spolek Náš domov.
V předválečných a válečných letech( 1938 až 44)  se slavnosti konaly v omezeném rozsahu – bez krojovaného průvodu a folklorního programu, anebo vůbec. První poválečné slavnosti v roce 1945 se těšily velké návštěvnosti a byly pojaté jako mírová slavnost. Lidé vyjadřovali nadšení a víru v lepší zítřky. Pováleční éra slavností trvala krátce a po třech úspěšných ročnících (1945 až 47) byly tehdejším politickým režimem zakázány jako buržoazní přežitek. Obnoveny byly znovu až v roce 1958.Od roku 1958 se pořádání slavností opět ujal spolek Náš domov společně s místním muzeem. Program zachovával osvědčené prvky, krojovaný průvod jubilantů a mládeže, pozvané folklorní soubory a malé děti v krojích v čele průvodu. Za stárky se tentokrát začali označovat účastníci průvodu z řad mladých. Jubilanti v parku předvedli secvičené pásmo a poté následovala taneční zábava. Společenské změny po roce 1989 měly dopad i na Šlapanické slavnosti. Zanikl spolek Náš domov a zájem o organizování a účast na slavnostech poklesl. Novými organizátory se v roce 1993 stal společně s městem Svaz dobrovolných hasičů a nově vzniklý národopisný soubor Vrčka.  Jubilanti se stále scházejí, ale již nemají zájem se podílet na průvodu a programu v parku. Průvodu se účastní a taneční pásmo v parku předvádí krojovaná mládež a národopisný soubor Vrčka, který zajišťuje část folklorního programu.. Národopisný soubor Vrčka vznikl díky aktivitám paní Zdenky Drlíkové, která se pravidelně se svými dětmi účastnila krojovaného průvodu. Aby i děti dostali možnost vystoupit na folklorním odpoledni, nacvičila s nimi a předvedla v roce 1985 pásmo  Až já budu velká, jednoduché taneční vystoupení doprovázené známými písničkami.Pro velký úspěch dětské vystoupení opakovalo i v dalších letech a protože děti povyrostly,
nacvičila s nimi paní Drlíková nové tance a v roce 1988 byly předvedeny obřadné tance královniček.  Další významnou aktivitou paní Drlíkové bylo napravení reputace šlapanického slavnostního kroje. Protože dříve tento kroj nosili na slavnostech padesátníci – jubilanti, byl všeobecně nesprávně považován za kroj pro starší generaci a mladí jej nechtěli nosit. Paní Drlíková oblékla svou dceru na první představení dětského pásma do dětské varianty stárkovského kroje, aby ukázala, že sluší i mladým. Toto počínání sledovalo okolí s nedůvěrou, neboť paní Drlíková nepochází z „hospodářství“ a kdysi bylo  nošení šlapanického kroje výsadou selských rodin. Navzdory pochybám se záměr se zdařil a další roky se stále víc dětí oblékalo do šlapanických krojů. Hlavní poradkyní byla paní Řeháková ze Šlapanic, která se starala o obecní kroje.V roce 1993  dostali šlapaničtí pozvání na festival Brněnsko tančí a zpívá. Materiál o lidových tancích získali z části od bývalého ředitele místního muzea Jiřího Knose a od Zdenky Jelínkové, přední etnochoreoložky a organizátorky brněnského festivalu. V tomto roce si taky soubor oficiálně zvolil jméno Vrčka, což je označení účesu šlapanických stárek. Od té doby se soubor každoročně zúčastňuje Šlapanických slavností, Ostatků a různých folklorních festivalů.Od roku 1993 do roku 1997 Vrčka existovala pod záštitou hasičského sdružení. K obzvláště vydařeným společným akcím patřily Šlapanické slavnosti 1995 s hojnou účastí, kdy se sobotní průvod konal v bílé variantě šlapanického kroje a nedělní průvod s folklorním odpolednem ve stárkovských krojíchNaopak v roce 1996 se slavnosti nekonaly vůbec z důvodu rekonstrukce komunikací. Vrčka v tom roce uspořádala svůj krojovaný průvod po náhradní trase i s tanečním vystoupením. Další rok pořádalo slavnosti pouze hasičské sdružení a krojovaný průvod se nekonal vůbec. Folklorní program zajišťoval cizí soubor. V roce 1998 pořádala samostatně Vrčka folkorní odpoledne, které se setkalo s mimořádným diváckým ohlasem.Od roku 1999 organizaci slavnosti zajišťuje sdružení dobrovolných hasičů společně s městem a Vrčka vystupuje na nedělním folklorním odpoledni v parku.Dětští členové souboru postupem času vyrostli a nové děti přišly a soubor se rozdělil na sekci dospělých a dětskou sekci. V roce 1997 se oddělil Dětský národopisný soubor Vrčka jako samostatné občanské sdružení a v roce 2012 si změnil název na Relíček, aby se odlišil od souboru dospělých, který si ponechal původní název Vrčka. K aktivitám souborů patří i obnovování zapomenutých zvyků, jako například tance královniček. Tento starý zvyk pochází ještě z předkřesťanské doby, kdy souvisel s uctíváním Slunce, později byl změněn na uctívání Svatého Ducha. Ve Šlapanicích se koná osmý týden po velikonocích.Průvod, v jehož čele jde dívka představující krále s ozdobeným májíčkem, si pod baldachýnem vede slavnostně oblečenou královnu. Za zpěvu procházejí Šlapanicemi  a kde se zastaví, zazpívají a zatančí tance královniček. Král s králkou mají na sobě slavnostní kroj, družina děvčat bílou variantu kroje. Kdysi se tento zvyk dodržoval na celé Moravě, od začátku 19. století začal upadat do zapomenutí. Ve Šlapanicích se zachovaly jenom torza původních písní, které koncem 19. století sesbírala badatelka  Lucie Bakešová a sestavila z nich umělou kompozici, která se v dnešní době ve Šlapanicích tančí.Dalším zvykem jsou Ostatky. Byly pořádány bez významnějšího přerušení po celé 20. století a dodržování tohoto zvyku zásadně přispělo k zachování šlapanického kroje.,V současné době organizuje Ostatkovou zábavu Vrčka střídavě s hasičským sborem. Ostatkovou zábavu zahajuje slavnostní průvod 4 párů krojovaných stárků.První stárek nese šlapanické právo, které na první část večera pověsí ke stropu. Právo symbolizuje předání moci nad městem stárkům. Tvarem připomíná dětského draka, je bohatě zdobeno barevnými papírovými růžemi, z lícní strany lemováno růžovým a bledě modrým organtýnem. Z černých růží jsou naznačeny oči, jako symbol bdělosti a uprostřed plochy je ozdoba ze skleněných perliček, zlatých lístků a stříbrných drátků zvaní katova koruna. V současné době se právo nosí i v čele průvodu na Šlapanických slavnostech a je připevněno na máji během folklorního odpoledne v parku.Vrčka ještě pořádá v rámci Ostatků průvod masek pro děti. Dalšími zvyky, které Vrčka obnovila je vynášení Smrtky a Babské hody.Kroj jako každodenní oblečení začal ve Šlapanicích ustupovat na přelomu 19. a 20. století. V té době lidé, kteří nevlastnili půdu, začali pracovat v Brně a stylem oblékání se začali přizpůsobovat městské módě. Současně se do Šlapanic přistěhovávali noví obyvatelé, aby měli blíž do města, kde hledali práci.Také tito novousedlíci se přizpůsobili svým oblečením městskému stylu a postupně i ostatní šlapaničtí občané začali nosit městskou konfekci. Jedním z důvodů byla i nižší pořizovací cena sériově vyráběného oblečení ve srovnání s krojem.Kroj lidé oblékali pouze slavnostní a to o svátcích, církevních i světských. Proto se slavnostní  kroj ve Šlapanicích zachoval.   Slavnostní kroj šlapanických stárek se skládá z brokátové sukně do půli lýtek, pod ní je několik škrobených spodnic, (kvůli většímu pohodlí se pod těžké spodnice uvazuje na záda „jelito“, tvrdý látkový váleček, aby se lépe nesla tíha sukní), hedvábné zástěry, sametové kordulky a hedvábného šátku kolem ramen. Vlasy má stárka načesány do speciálního účesu zvaného vrčka. Tento účes vzniká ovíjením vlasů a červené taftové stuhy kolem oboustranné ploché lžíce ( zvané „žička“ )  v týle.Vzniká efektní pletenec protknutý „žičkou“ , kolem tohoto útvaru se přidává ozdoba z umělých kvítků. Kolem hlavy si dívka ovine červený šátek s bílými pruhy složený do pásu a uvázaný pod vrčkou tak, že pravý cíp splývá na záda, levý se pokládá přes rameno dopředu.
Stárci nosí nízké černé polobotky, černé konfekční kalhoty s ozdobným páskem a šlemi, bílou vyšívanou košili a dlouhou červenou vestu .  Nejvýraznější  součástí kroje   je třírohý klobouk vzniklý sešitím, ozdobený umělými květinami, zrcátky a pavím perem. Dalším typem oblečení nošený ve Šlapanicích je tzv. bémišek, neboli česká selka, oděv na Brněnsku nepůvodní. . Skládá se  z červené sukně, bílé vyšívané zástěry ,  černé kordulky pošité flitry, která má místo ramínek červené mašle a bílé košile s baňatými rukávy.  Mládenec doprovázející dívku v „bémišku“ má na sobě černé kalhoty, červenou vestu, bílou košili, klobouk a dlouhou vyšívanou zástěru a je v podstatě kopií stárka z nedaleké obce JiříkoviceV 2. polovině 20. století šlapanické stárky dávaly přednost bémišku, protože se mylně domnívaly, že šlapanický stárkovský kroj je pro starší generaci. Až teprve aktivity paní Drlíkové a národopisného souboru Vrčka vrátily šlapanický kroj zpět do šatníku místních stárek.  Dnes dívky nosí bémišek na sobotní průvod a na hlavní průvod a vystoupení v neděli oblékají kroj šlapanický.Členky Národopisného souboru Vrčka nosí také při některých vystoupeních obnovený kroj pro vdané ženy a všední kroj.Zdroj:  Magisterská práce Bc.Lucie Mandákové  „Lidové tradice, jejich obnovování a udržování v prostředí malého města na příkladu Šlapanic na Brněnsku“, webové stránky Národopisného souboru Vrčka a paní Drlíková

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA